Po jedné mé aktuální terapii jsem si uvědomila, že se téma, které jsme právě s klientem řešili, může týkat mnoha lidí. Pokud se to nechá být, nic se s tím nedělá, žádné změny, může to dovést k vyčerpání, života bez energie, oddělenosti, smutku, ztráty radosti ze života a v neposlední řadě i těžké depresi.
Přemýšlím nad tím, jak často si přejeme, aby druzí něco pochopili. Například ve vztahu, v páru. Něco, co my již víme, vidíme, cítíme. Mnohdy už velmi, velmi dlouho. A ten druhý to stále nevidí, necítí, nechápe nebo nerozumí vůbec tomu, co říkáme. Jak se přitom cítíme? Bezradní? Bez síly? Jako bychom nebyli vidět, slyšet? Mluvíme do
Nebudu zde popisovat celý průběh a všechny detaily sezení s klientkou a průběhem regrese. Pouze naznačím pár momentů. Ráda bych ti ukázala, jak to také může probíhat. Není to vždy jeden souvislý příběh. Občas se ukazují různé části příběhu. Občas se na chvíli vracíme i do své minulosti současného života, svého dětství. Stává se také často, že je
Budu ti nyní vyprávět příběh jedné mé velmi drahé a blízké klientky. Znám ji jako velmi silnou, citlivou ženu. Pracuje na sobě. Jde si svou občas klikatou cestou v životě. Snaží se být perfektní, vše zvládat, mnohdy má naloženo opravdu hodně. Plno lidí by řeklo, že je spokojená, že ji nic nechybí. Jak se ale ona sama
Příběh z regresky aneb to opravdu jen tak nevymyslíš Read More »
Od malička jsem ráda cestovala. Nebylo to ale jen to cestování, jaké si většina hned představí. Já zavřela oči a rázem jsem byla kdekoli. Například, když jsem jako malá poslouchala vyprávění příběhů. Později, když jsem četla knihy. S rodinou jsme také často cestovali, a to už bylo doopravdy, v reálném čase a prostoru. Miluji cestovat příběhy, cestovat pomocí knih, fotek,